Walkera F-16

EDF Slow Flyer

Dovozce modelů z EPP, pan Ing. Zdeněk Budinský, z firmy BEL Praha, mne požádal o test modelu, který se na našem trhu zatím příliš často nevyskytoval. Jde o stavebnici z expandovaného polypropylénu (EPP), ale na rozdíl od notoricky známých modelů z tohoto materiálu, z tuzemských dílen, je Walkera F-16 a jim příbuzné sety, formován do negativních forem a nikoli řezán odporovým drátem z masivu EPP. Povrch modelů je tím pádem hladký a lesklý, má již provedenu povrchovou úpravu a stačí díly sestavit, model osadit a letět. Jelikož firma BEL není v modelářském oboru nováček, ale specializuje se spíše na elektroniku, jsem rád, že její rozlet je doprovázen odpovědnou snahou model prověřit a nezávisle otestovat.

Obsah stavebnice.

Po dohodě s dodavatelem stavebnice jsem obdržel kompletní sestavu EPP dílů, stavební bižuterii a hlavně jednotku EDF, tedy dmychadla, neboť těžištěm testu bylo navrhnout a prakticky ověřit pohon pro tento model. Stavba draku šla rychle od ruky a v rozporu s doporučením v českém návodu jsem použil sekundové CA lepidlo Soudal ve spolupráci s aktivátorem. Na rozdíl od záměru konstruktérů v návodu jsem provedl jen několik úprav s ohledem na pevnost a své svědomí strojaře. 

  Kompletní sada dílů k dokončení a osazení modelu.

Stavebnice obsahuje uhlíkové trubky a kulatinu pro zpevnění křídel a jejich konců. sadu prodlužovacích kabelů pro serva, páky kormidel a jejich drátěné propojky se servy, lepící pásku, kryty serv a zámek kabiny. V papírové podobě je zde stavební návod v angličtině a češtině a leták firmy BEL s popisem výrobků. K oživení modelu je přiložena sada samolepek.

  EPP díly stavebnice s povrchovou úpravou

Díly z EPP mají na povrchu ostrůvky s "mechem" po odvzdušňovacích otvorech ve formě, na první pohled nic pěkného, ale při pohledu od 2 m dále nejde nic vidět. Díly jsou nezkroucené, leč aerodynamik bude udiven tloušťkou odtokové hrany křídel, hlavně pro jejich rozdílnost. Jedno křídlo 5 mm, druhé křídlo 7 mm. Bohužel i váhový rozdíl zde je zjistitelný.

Stavba

První stavební úpravou oproti návodu bylo vlepení nosníků křídla. Podle návodu byla uhlíková trubka vlepena jen do drážky na křídle a končila u kořene křídla. To se mi moc nelíbilo, takže moje řešení mělo drážku, vyříznutou skalpelem, i na spodní části trupu a trubka tak prochází i přes kořenový profil křídla. Lepené plochy je dobré před nanesením lepidla zdrsnit a narušit povrchovou vrstvu barvy. Spoje jsou pak mnohem pevnější. Druhá úprava spočívala ve vlepení uhlíkové kulatiny průměru 1 mm do přední části trupu. Uchopení za špičku signalizovalo snahu celou přední část odlomit díky koncentraci napětí v místě, kde končí plná část špičky trupu a začíná dutina pro přijímač a baterie. Kolmou stěnu a pravoúhlý přechod moje strojařské vzdělání vyhodnotilo jako nebezpečnou věc. Asi 10 mm pod lemem kabiny je trup skalpelem podélně naříznut až před přechod a do řezu je vlepen opět uhlík 1 mm v délce asi 150 mm. Špička modelu je tak mnohem odolnější.

  Uhlíková trubička nosníku křídla.

Pevnost upraveného spoje trup-křídlo i špičky trupu je mnohem větší a odolnost při nešetrném přistání tím pádem také. Při lepení všech nosných ploch dbejte na přesné usazení obou polovin křídla, model je i tak náchylný na tvarové změny a nepřesnosti vzniklé již při sestavování modelu by se mohly negativně odrazit v letovém projevu.Je dobré si nejprve nachystat dostatečné množství materiálu pro podložení obou polovin ve vhodné výšce tak, aby se trup nedotýkal stolu a šlo snadno kontrolovat úhly náběhu a polohy odtokových hran křídel. Pro obě poloviny výškovky to platí také. Ty jsem připevnil pokud možno symetricky na dosedací ploše, tedy ani potlačené, ani natažené. Pokud slepíte model s plochami "do vrtule" bude problém jej vůbec zalétat.

Pro serva jsou v křídlech již tvarová vybání, použil jsem levná serva GWS Naro Pro/St, ty jsou o něco větší, a tak bylo třeba vybrání jen lehce dotvarovat. Serva sice trochu vystupují ze spodní plochy křídla, ale model není ani jinde ideálně aerodynamicky čistý, takže se nic neděje.

  Upravené lože serva

Samotné servo je horkovzdušnou pistolí  zasmrštěno do průhledné izolační fólie, spodní strana zdrsněna brusným papírem a následně vlepeno do křídla (CA nabo UHU). Přiloženou izolepou je kabel serva  a prodlužovací kabel, včetně spojovacího konektoru fixován na svém kanále. Bižuterie pro ovládání kormidel je kvalitní a funguje. Stačí trochu povolit vrut v páce, aby se pohyboval aretační člen lehce, ale bez vůle.

  Osazené servo a prodlužovací kabel v křídle.

Do modelu, je třeba osadit kromě dvou serv do křídel, ještě přijímač do přední části trupu, regulátor na vnitřní povrch nasávacího kanálu a dmychadlo s elektromotorem do zadní části trupu. Vzhledem k pozdějšímu laborování s motory jsem si dolní část nasávacího kanálu rozdělil na dva kusy s možnosti zadní díl sejmout. To pro běžné uživatele není nutné.

  Vestavba regulátoru a dmychadla v trupu.

Regulátor má prodloužené přívody a je polohově zajištěn oboustrannou lepící páskou, přiloženou ve stavebnici. Je tak účinně chlazen, i když JES 020 zdaleka není využíván v celém rozsahu svých možností.. Je sympatické, že dmychadlo dokonale zapadne do připraveného lože ve výlisku a je pod ním i drážka pro přívod vodičů k motoru. Dmychadlo jsem vlepil kontaktním UHU Porem. Před dokončením a zalepením dna trupu nejprve vyzkoušejte funkci dmychadla, pohledem zkontrolujte, zda je kolem lopatek všude stejná vůle a zda dokonce některá lopatka nedře o plášť dmychadla. Pokud je vůle v pořádku, můžeme pomalu přidávat plyn a lehkým dotykem na trup u směrovky kontrolovat vibrace. Pokud jsou tak velké, že upevňovací matici na rotoru vidíme rozmazaně (kousek závitu, z ní vyčnívající) je možné povolit rotor a pootočit jej do nové polohy. Takto se dá najít vzájemná poloha unašeče a rotoru, kdy jsou vibrace minimální. Nepodceňujte toto seřízení, ušetříme si jednak ložiska v motoru a také nemalou část výkonu, kterého je zde stejně stále málo. Vyvážit rotor je nutné! Lze to provést taky pomocí podložky pod maticí nebo vlepováním závaží (kousků izolepy) do vnitřního prostoru rotoru. Vůli mezi pláštěm motoru a pláštěm statoru dmychadla je vhodné vymezit pomocí úzkého proužku lepící pásky.

Přijímač a baterie jsou v čelní dutině trupu. Použitý REX5 plus (nebo MPD) je v kousku EPP, hlavním úkolem tohoto lože je držet krystal v jednotném a nerozborném celku s přijímačem, a zajistit tak modelu trvalé ovládání i po méně šetrném přistání (při záletu jsem krystal po tvrdším přistání hledal a kupodivu i našel ve vysoké trávě). Místo EPP lože stačí zajistit krystal i gumičkou kolem celého přijímače.

  Umístění a upevnění přijímače.

V konečné verzi jsou pohonnými bateriemi 3 články LiIon Power Ion 1,1 Ah Jeti Model Kopřivnice (výhodou je možnost rychlonabíjení proudem 3A), zakoupené v Olomoucké Satrii za výbornou cenu 899,- Kč, které spolu s motorem MIG 480 firmy Mega Motors dokáží dát modelu dostatečný výkon a to relativně levně. Možnosti pohonu jsou v podstatě dvě: První, a levnější je motor MIG 480 a baterie 3S1P LiIon (LiPol) se schopností dodat minimálně 10A. Místo Lixx baterií by šel použít i 10 článek N500AR (NiCd) nebo GP1100 (NIMH). Dosažitelný tah je 230-250g. Celková hmotnost s LiIon Power Ion baterií je 666 g (ďábelká hmotnost :-).

Druhá možnost je použit motor Graupner Speed 480 Race a 8 článek NiCd 2/3 SC s kapacitou 1200 mAh (NiCd) nebo 2000 mAh (NiMH). Motor si vezme již 16A a hmotnost trochu vzroste na cca 780g, což už je asi strop pro tento model. Nicméně je třeba převrtat unašeč rotoru, neboť tento má hřídel s průměrem 3,2 mm, na rozdíl od motoru MIG 480 s průměrem hřídele 2,3 mm. Model bude létat rychleji, ale kratší dobu.

Důrazně varuji před neuváženým použitím střídavého motoru. Dmychadlo je vyrobeno z plastu bez jakéhokoli plniva, takže vlivem odstředivé síly se rotor a jeho lopatky nebezpečně přibližují stěnám pláště. Mezní hodnota otáček dmychadla pro bezpečný provoz je 20.000 ot/min. Při 22.000 ot./min. jsem ucítil smrad spáleného plastu a vnitřní obvod pláště statoru byl nataven. Model stejně rychleji nepoletí. Význam uvážlivého použití AC motoru by byl pouze ve zvýšení celkové účinnosti pohonu.

Pro napájení motoru Speed 480 Race se dají použít v nouzi i články GP1100 (NiMH) ale jen v případě, že pilot umí citlivě pracovat s plynem. Proud 16A nedají bez poklesu napětí a hlavně bez nárůstu teploty. Pokusný a dočasný provoz s tímto napájením mne donutil řešit jejich chlazení.

Otvory pro chlazení na spodní ploše nosu.	Vyústění "nosních dírek"	Odsávání vzduchu z prostoru baterií do nasávacího kanálu.

První let byl poznamenám nedočkavostí, ale i čekáním na unašeč pro hřídel motoru Speed 480 Race. Takže na palubě stroje se ocitly baterie 8×NiMH GP1100 mAh a motor MIG 480. Výkonu nebylo nazbyt. Nicméně model kupodivu letěl, byl sice nehezky nataženy, neboť jinak než velkým úhlem náběhu se vztlak generovat nedal, ale letělo to! Hledal jsem těžiště a zkoumal spíše minimální možné parametry pro let modelu. Po osazení motorem Speed 480 Race a prvním měření odebíraného proudu bylo jasné, že nastane podstatné zlepšení. A opravdu 16A a napětí 8,64V udělalo svoje. Model svižně stoupal, i přemet si dovolil, let na zádech a další, dříve nemyslitelné, prvky. Jen doba letu nebyla velká, 3 minuty plný plyn, 3,5 minuty s lehkou prací s plynem a 4,5 minuty při naprosto katolickém létaní osmiček v bezvětří a ve stejné letové hladině.

Konečné řešení bylo nutno hledat v motorech s hřídelí 2,3 mm, jelikož po konzultaci s dovozcem, panem Budinským, se možnost dodávat ve stavebnici unašeč pro hřídel 3,2 mm jevila jako nereálná. Model dostal zpět svůj první motor, a do špičky trupu putoval 3 článek Power Ion 1,1 Ah. Jedinou jeho nevýhodou je malá hmotnost a do samotné špičky se musí vlepit kousek olova na dovážení.Motor se sice do dmychadla vejde i s pomocným magnetickým zesílením pláště (plech s nálepkou) ale vzhledem k vyvážení jej nepoužijeme. Doba letu s cca 80% plného plynu vzrostla na 6 minut. Vhodnou alternativou baterie Power Ion 1,1 Ah je 10 článek NiMH GP1100 mAh, kde nebude problém s vyvážením. Nutné je ale myslet na jejich zdraví a teplotu, chladit je během letu a citlivě volit dobu letu na plný plyn.

Hodnocení

Konstrukce modelu je poplatná technologii výroby. Díly jsou masivní, ale kupodivu lehké. Zbarvení je sice atraktivní, leč provedení samotné je mizerné, občas jsou hrany barevných polí ostré, občas je přechod plynulý, podle toho jak šablona při nástřiku dosedala. Doporučení ke stavbě má slabá místa (nosníky křídel). Stavba je naopak snadná a rychlá, stačí pohlídat stejné úhly seřízení obou polovin křídel a výškovky. Letové vlastnosti odpovídají modelu poháněnému EDF. Žádné akrobatické evoluce se létat nedají, ale plynulý let odpovídající vzoru model zvládne, včetně bojových obratů. Kvalitu modelu snižuje nedbalá povrchová úprava a nestejnoměrná tloušťka křídel. Model je velmi náchylný k trvalým tvarovým změnám, vlivem nevhodného skladování (pozor na uložení v autě, hlavně v teple, na sluníčku!). Opravitelnost, jak už to u EPP modelů bývá zvykem, je vynikající. Vyplatí se mít na letišti s sebou lahvičku sekundového lepidla a aktivátor. Model je pomalý a nezáludný, nemá ale zásobu vlastní stability a musí se stále řídit. Pod dohledem zkušenějšího to může být i první model talentovaného adepta leteckého modelářství. O tom svědčí i to, že F-16 se stal prvním, úspěšně zvládnutým, modelem kolegy OK2XDX z Rožnova p.R., který se tímto stal dalším platným členem, široké a aktivní obce modelářské na Moravě. To vše jen po usilovné zimní průpravě na simulátoru RC létání v PC.

  Závěrečná doporučení.

Nalezenou hodnotu polohy těžiště dodržte a nesnažte se jít dále dozadu. Vzdálenost těžiště měříme od kořene křídla (kout mezi křídlem a lerxem na trupu). Model by se stal téměř neovladatelným a nešel by vytrimovat. Walkera létá pomalu a majestátně, je dobře čitelná na obloze, pokud ji pilot nepustí příliš daleko. Silueta modelu není rušena ani množstvím pomocných nasávacích otvorů. Plným plynem model výrazně nezrychlí, jen lépe stoupá. I po vypnutí motoru klouže s překvapivě minimálním opadáním, a tak je na to nutné myslet při rozpočtu na přistání. Odolnost modelu je vynikající, ověřeno kolmým dopadem, kdy modelu upadla špička trupu a kousek zakončení křídla (nosiče raket?). Minuta práce s sekundovým lepidlem a aktivátorem a bylo opraveno. Následný střet s drátem elektrického vedení vedl ke katapultáži baterií a nalomení náběžné části křídla, opět opraveno během chvilky. Hladký povrch je ideální pro dokončení kamufláže lihovými fixy. Nálepky moc nedrží je třeba je olemovat sekundovým lepidlem. Izolepa je na tom kupodivu dobře a drží. Model jde vystrojit za částku cca 2800,- Kč, bez baterie (2×servo GWS Naro Pro/St, přijímač Rex 5 MPD nebo MZK Mikro 6, stejnosměrný regulátor Jes 020, motor MIG 480). Za tuto cenu máme k dispozici opravdový dmychadlový model, který skutečně létá a v laické veřejnosti vzbuzuje značný zájem a řadu dotazů. Pravověrný, dřevný modelář, ale modelem nadšen nebude, jako dárek pro něj zcela nevhodné! Zvuk vysavače při letu modelu neruší více než travní sekačky nebo cirkulárky, a není zdrojem pohoršení ani v rekreačních oblastech. 

Vyjádření dovozce

Dovozce, Ing. Zdeněk Budinský neměl k textu připomínky.

Video 5 minutového letu a přistání s automatickým otevřením kabiny. Pilotovi bylo horko. Omluve prosím sníženou kvalitu zvukového doprovodu, kameraman byl indisponován alergeny na letové ploše. (56MB)

Pro RCM Petr Sysala, www.sysala.cz