Teddy Baer AC

V RCm 12/2003 a také na Internetu [1] jsem v závěru testu, tohoto milého malého modelu akrobatu, slíbil jeho pokračování. Slib plním a pokusím se popsat, jak z poněkud divokého medvěda udělat opravdu hodné zvířátko, se kterým je radost relaxovat v poklidném povětří, lehkou akrobacií.

Úvod

Původní model, podle stavebního návodu měl vážit, a nakonec to tak i dopadlo, 340g, při rozpětí 700 mm a ploše křídel 10,3dm², se tak plošné zatížení ocitlo na hodnotě 33 g/dm². To je hodnota vcelku běžná u akrobatických modelů, avšak u takového prcka to znamená poněkud vyšší rychlost letu, a tím pádem také zvýšené nároky na reakční rychlost pilota. Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše. Prostě jsem Teddy Beara jednoho krásného dne rozmáznul po poli a bylo třeba ověřit opravitelnost. Pečlivé sesbírání všech maličkých kousků polystyrenu a jejich následné lepení, bylo docela snadné a model za chvíli dostal zpět svůj původní, elegantní tvar. Jen cestičky s obsahem lepidla na trupu a v kořenu křídla žalovaly na moje neschopné ruce na kniplech. Na rozdíl od zpívajících zoombie, je tento model po své první smrti a oživení opět vítaným společníkem a létá, jak už to bývá, lépe než před tím.

Tvar model zpět dostal, co už zpět dáno nebylo, byl původní pohon Speed 300 s převodem 7,7:1 a baterie, v podobě osmičlánku velikosti AAA NiMh. Do motorové přepážky byl slavnostně uveden Nyppy Black NB 0808/98. S hmotností 40 g bez vrtule, je to první výrazné odlehčení, do prostoru baterií usedl 2S2P článek 340mAh LiPol (výsledně tedy 7,2V/680mAh) To vše znamenalo úsporu 70 g na celkové letové hmotnosti (342 g – 272 g). Plošné zatížení kleslo na 26 g/dm². Model velmi příjemně zpomalil a jedinou nevýhodou je menší hodnota rychlosti větru, ve které je schopen letět bez potíží vpřed.

Laskavostí pana Podušky, majitele firmy FSK [2], jsem obdržel ještě na přestavbu několik dílů a překládám výsledek. Podle jeho slov není problém dodávat stavebnici bez převodovky a s neslepeným křídlem. To však není nezbytně nutné, jak bude popsáno dále.

Křídlo

První, a také hlavní změnou je zvětšení rozpětí křídla. Vedly mne k tomu dva důvody. Za prvé, v trupu bylo na můj vkus trochu málo místa, serva se mi cpaly do kabinky, nešlo se dostat k podvozku, ani k motoru bez chirurgických nástrojů. Za druhé, chtěl jsem použít větší a těžší baterie, a tak se hodila větší plocha křídel. Mezi tím se do prvního medvídka zamiloval syn Honzík a já si musel postavit druhého Méďu. Nový medvídek má zvětšené rozpětí 770 mm a nosnou plochu křídel 11,9 dm². Křídlo jsem obdržel v neslepené podobě a dostalo navíc jen trochu uhlíku. Mezi hlavní nosník z EPS a skořepinu křídla jsem vlepil uhlíkové pásnice o šířce 2 mm s přerušením přesně uprostřed křídla. Následně celé křídlo slepil a přeřízl přesně v polovině. Do hlavního nosníku jsem uhlíkovou tenkostěnnou trubkou (její surový konec je k tomu obzvlášť vhodný) šroubováním vyřízl vybrání pro cca 100 mm délky této trubky, celkem je v křídle jako spojce 170 mm uhlíkové trubky s průměrem 8 mm. V trupu tak vznikl prázdný prostor pro baterii a desku serv. Bylo také nutno vyříznout z desky EPS 5 mm nová křidélka. Jsou upevněna v křídle pomocí původních pantů, vytržených z dodaných křidélek. Také ocelové páky jsou původní, ze stavebnice. Vše je lepeno lepidlem Styro AC, od RCM Pelikán pro polystyrén a urychleno aktivátorem Falshtack Foam Friendly. Jen křídlo bylo lepeno Uhu Porem. Po dokončení se ukázalo, že plošné zatížení ani možné násobky přetížení nebudou větší než u původního modelu. Takže je možné použít křídlo slepené, původní a jen ho rozpůlit. Pokud po koutu spoje hlavního nosníku s potahem spustíte kapku CA lepidla pojistíte spoj a to bude snad stačit. Je to pro jistotu, neboť technologická kázeň lepičů není vždy 100%. Zbytek zatížení a hlavní tíhu ponese uhlíková trubka.

Obr.1 Rozložené křídlo a uhlíkové pásnice před slepením

Obr.2 Křídlo v trupu s uhlíkovou trubkou spojky.

Motor

Druhou zásadní změnou byl motor. Jelikož NB 0808/98 zůstal v medvídkovi č.1, musel jsem se poohlédnout po jiném agregátu. V žádané hmotnostní kategorii, do 40 g, odpovídal mé představě nový motor Mega 400/7/16 [3], určený k provozu s 3 články LiPol a proudem do 8A. K tomu maličký a lehký, avšak plně programovatelný regulátor TMM 0710 Profi Line od pana Dvorského [4]. Celý pohon včetně unášeče a vrtule GWS HD 9/5‘ váží celkem 57 g (40 g motor s přívody, 10 g má vrtule s unášečem a 7 g váží regulátor). Jedinou chvilkou zamyšlení nad instalací motorku bylo jeho upevnění, vzhledem k potřebě motorové přepážky, co nejvíce umístěné vpředu. Nakonec se to ale povedlo na výbornou. Na čelo trupu je nalepena deska z EPS (ve stavebnici je ho kus k dispozici a ten je velmi pevný) s otvorem pro motor, který je ze zadní strany lemován překližkovým kroužkem. Do něj se zařezávají vruty upevňující tvarový kříž s otvory pro šrouby z kuprextitu, nesoucího motor. Z obrázku je to hned jasné. Motor se tak dá demontovat z přední strany a v případě nárazu na čumák, povolí pěnová hmota a nedojde k vážnějším škodám. Motorový kryt z PS je pomocí nově vybroušeného osazení posunut o 2 mm více na trup, než je naznačeno na trupu původně. To je také hodnota vůle mezi listy vrtule a krytem. Toto uspořádání vyniká také průchodem chladícího vzduchu jen a pouze motorem, takže lepší chlazení si asi už ani přát nemůže.

Obr.3 Díly motorové přepážky.

Obr.4 Hotová motorová přepážka.

Obr.5 Pohled na zadní stěnu s motorem.

 Trup

První zkoušky osazení a posouzení polohy těžiště mi udělaly radost. Při poloze serv co nejblíže těžišti se baterie ocitly přesně v jeho poloze. To je znamenité, neboť můžeme měnit gramáž baterií beze změny její polohy. Navíc je u modelů nanejvýše vhodné, aby se co nejvíce hmotnosti soustředilo v těžišti. Pokud je hmotnost dále, tvoří při obratech nepříjemnou setrvačnou hmotu, kterou je potřeba brzdit. Pro ovládání byly zvoleny individuálně dovezená serva WayPoint W-060 s hmotností 6g. Jejich nosná deska je opět z EPS, na okrajích podlepená smrkovou lištou 2x8 mm, aby se měly do čeho zakousnout vruty. Díky nízké poloze serv se táhla ke kormidlům nijak nekříží a ničemu také serva se svými pákami nepřekážejí. Malá poznámka, napřed si udělejte táhla a pak nalepte páky na hřídel křidélek v jejich neutrální poloze.

Obr.6 Deska serv a táhla ke kormidlům

Obr.7 Pohled do "prázdnoty" trupu.

Průběžné vážení modelu dávalo naději na nízkou hmotnost, proto jsem obětoval i těch 6g na nálepky a trochu stříbřenky Humbrol na motorový kryt, na prostor pod ním, také na konce křídel a na lem kabinky. Kompletně osazený model včetně přijímače Schulze 435 po dietě (bez krabičky a s anténou z vf lanka) má bez baterií 202 g (včetně podvozku !). Pokud pro napájení osadím článek E-Tec LiPol 11,1V/1200 mAh s hmotností 80 g, dostaneme letovou hmotnost 282 g a plošné zatížení 23,7 g/dm². Máme tedy dvojnásobnou kapacitu zdroje a menší plošné zatížení oproti umravněnému modelu č.1. Lze dokonce použít i tři články LiPol 1500mAh s hmotností 110 g (plošné zatížení vyjde na původních 26 g/dm²). Statické měření tahu motorku s výše uvedenou vrtulkou dávalo hodnotu 410-380 g pro čerstvou baterii (cca 20% doby) následně průměr 350-300g (cca 50% doby) a zbytek kolem 250-200g (pokles tahu je už znatelný).

Obr.8 Motorový kryt.

Výkonově se na počátku letu pohybuje model v hodnotě přes 200W na 1 kg hmotnosti stroje. Pro tento letoun zkusím ještě Mega 400/7 s menším počtem závitů, s úmyslem vytvořit rezervu tahu i po poklesu napětí. Špičkový proud byl stále jen kolem 5A a vše bylo vyloženě studené. Jsem na motory i baterie sice dobrák a vyloženě je rozmazluji, ale při práci se taky rád zahřeji a tihle dva (až tři, pokud vezmu i regulátor) se vyloženě flákají. Regulátor TMM 0710/3L PL to snese, takže trochu přitvrdíme. Nemám ambice z medvídka dělat „viselník“, nemá na to vlohy, ani plochu křidélek, ale kopaný výkrut v kolmici vzhůru v závěru sestavy není od věci.

Dokončení

Konečná montáž regulátoru a přijímače byla jednoduchá díky obrovskému vnitřnímu prostoru v trupu. Přijímač je vetknut do přední komory levého křídla a anténa pomocí plastové trubičky lanovodu vedena touto komorou na konec křídla, kde se vrací opět zadní komorou do trupu a pokračuje do ocasu. Je tak zajištěno, že nedojde k jejímu bodovému průmětu směrem k vysílači, kdy hrozí ztráta signálu. Regulátor má na přívodech odrušovací „uzel“, ne opravdu v tom nehledejte nějakou vědu, jen se mi nechtělo vývody zkracovat, tak jsem je zauzloval do plochého uzlu. Leží na dně trupu. Baterie je připoutaná smyčkou gumy k hlavnímu nosníku křídla, netlačí tedy do trupu. Podložkou mezi trubku a baterii jednak řeším utlačení, jednak polohu těžiště. Pro zpevnění trupu jsem pod kolmé řezy, do kterých zapadá odnímatelná kabina, nalepil pásky EPS. V přední části je tento průměr trupu mimořádně náchylný na odlomení (konec výřezu pro kabinu a chladící otvory)

Obr.9 Kompletní výbava

Obr. 10 umístění přijímače, upevnění baterie.

Obr.11 vedení antény a zesílení trupu..

Létání

Model se na plný plyn bez potíží vytrhne z ruky a má snahu prudce stoupat bez omezení úhlu. Stažení plynu je nutné pro vytrimování a zkoušku, kdy ještě model letí vodorovně. Reakce na výchylky kormidel jsou díky malé hmotnosti okamžité. Model je na střední vzdálenost naprosto tichý a nejde jej podle zvuku lokalizovat. Žádná zvuková kulisa kávového mlýnku se nekoná. Asi nejhlučnější je pískání regulátoru. V modelu jsem také vyzkoušel piezo gyro GWS PG-03 pro stabilizaci modelu křidélky, ovládanými jedním servem. Jeho použití vyvolá vypnutí větru a okamžité zastavování modelu po výkrutech. Velmi příjemné je pak přistávání, kdy se přízemní turbulence netýkají pilota, ale gyro se s nimi vypořádá. Je to sice berlička, ale pro mne, spíše větroňáře, usnadňuje pilotáž a přemet se mi konečně nikam nekácí a neuhýbá. Také se zbytkem energie v baterii je možno dokonale plochou zatáčkou jít na přistání bez obavy ze ztráty vztlaku a pádu po křídle. Hmotnost 5 g je zanedbatelná, přínos obrovský.

Závěr

Obr.12 Půdorys modelu

Pokud si chcete postavit akrobatického elegána s dostatkem výkonu není jiné cesty, než malý, lehký AC motorek a LiPol baterie. Výhodou je to, že nabíječka pro vysílač a baterie LiPol je na rozdíl od ostatního vybavení za pakatel a vejde se do zavazadla na dovolenou bez potíží. Modrá obloha a křupavý sníh pod nohama s medvídkem na obloze je asi ten nejlepší začátek dne na horách. Ověřil jsem si to uprostřed února v Karlově u Malé Morávky a nemá to chybu. Co chybu bohužel má, jsou ceny, motorek cca 1700,- Kč, regulátor asi 1500,- Kč, baterie LiPol 1200mAh zhruba 1150,- Kč. O servech a přijímači již taktně mlčím, ale celková cena se blíží k 5-ti místnému číslu. Inu, každá legrace něco stojí. Pozor nákaza virem „Aclipol“ je nezvladatelně šířící se a přeskakuje z jednoho modelu v domácím hangáru na druhý. Viróza surově a bezohledně drancuje finanční zdroje majitele letounů a pozůstalé DC motory, regulátory a Nixx články jen smutně koukají z tmavých koutů, opředeny pavučinami, kam jsou, asi definitivně, odloženy. Tiše tam teskní a s nadějí  a se slzou v oku čekají, až je majitel věnuje na dožití nějakému začátečníkovi.

Petr Sysala

sysala.cz

[1]                http://sysala.cz/modely/

[2]                http://www.flyingstyrokit.cz/

[3]                http://www.megamotor.cz/

[4]                http://www.mgm-compro.cz/cz/