 |
 |
 |
| Obr.1 | Obr.2 | Obr.3 |
Mnoho modelářů začínalo v mládí stavbou plastikových stavebnic, tato průprava je v tomto oboru k nezaplacení. Ani já nebyl výjimkou a první pohled na snímek Spita od FSK mne doslova dostal, když navíc čistě náhodou zrovna volal můj dvorní dodavatel Aleš z nejmenovaného Olomouckého obchodu (nyní podstatně rozšířeného), ani nevím, kdo za mne najednou do telefonu říkal: "Aldo, a prosil bych ještě jednoho Slow Fly Spitfira!" Po prvním vybalení byl dojem z obrázku, umocněn krásou nalezených dílů. Pravda kamufláž je trochu více lesklá, než bylo u mnou dříve používaných barev Humbrol zvykem, ale to nic nezměnilo na okamžitém uchopení krabice pod paži a urychlenému přesunu domů. První ohledání potvrdilo, že většina práce se bude odehrávat s mininůžtičkama v ruce, ve spolupráci s sekundovým lepidlem, a v případě lepení na EPS s tubou UHU Poru. Jako první šla na řadu kabina, ta mi totiž přišla obzvlášť vypečená, skládala se jednoho průhledného výlisku, ten stačilo obstřihnout a z druhého výlisku, z neprůhledného PS, nastříkaného barvou, ze kterého bylo nutno vystřihnout rám kabiny.
|
|
|
| Obr.1 | Obr.2 | Obr.3 |
Na obrázku 1. jsou i další díly vybavení kokpitu pilota. Obr.2 ukazuje nalepenou skleněnou část na odnímací části středu trupu. Při lepení výlisku rámu kabiny je vhodné nanést lepidlo na skleněnou část a rám na ni pokládat patřičně rozevřený, zabráníme tak rozmazání lepidla na skla. Pokud se tak stane, nic hrozného se neděje, UHU Por jde snadno užužlat z povrchu po zavadnutí. Na dalším je hotová kabina, rozdělená na dvě části, odnímatelnou a pevnou. Pilot, pan Otta Smik, šel zatím na párek. Mimochodem o tomto letounu dosti obtížné získat dostatek informací, vedou se dokonce i polemiky, zda tento stroj měl směrovku kulatou, či do špičky. Pravda, nejbližší známá a dochovaná sériová čísla k tomuto stroji ji mají klasicky kulatou, takže se snad nic hrozného nekoná. Křídlo je složeno ze dvou půlek, při jejichž sestavování je nutno se rozhodnout, zda bude podvozek vysunutý, či jen jako maketa se zasunutými koly. Tady je dobré, v případě vysunutého podvozku, slepit spojku křídla, zasunout ji do příslušné poloviny a hned vybavit tvarovaným drátem podvozku, pokud budete chtít tento drát narvat do příslušných míst po zalepení spojky do křídel, zle si pochroumáte jednu stranu spodního potahu křídla. Teprve poté spojku s dráty vlepit do křídel. Samotná kola jsou k dispozici jako výlisek z PS, příslušně kolorovaná, leč v šuplíku se mi povalovala kola zvaná mechovky a jejich průměr byl téměř totožný s přiloženými. Jejich zajištění dokonale splňují duté nýty zapájené na drát podvozku.
 |
 |
 |
| Obr.4 | Obr.5 | Obr.6 |
Lepší a trvanlivější zajištění snad není potřeba. Upadávajících kol z modelů jsem již shlédl dosti, a přistávat na jedno kolo by s tímto modelem muselo mít dosti fatální následky. Zadní, ostruhové kolo, je již opět plně sestaveno z výlisků, kromě obruby kola se vzorkem, jenž byl vyroben pomocí elektrikářské teplem smršťovací bužírky, navlečené na kolo a následném projetí se po horkém pilníku. Převodovce je v úzké přední části dosti těsno, tak na doporučení výrobce, jsem zabíhal motor spolu s opatrným sražením hrany kola s vnitřním ozubením. Před vlepením tohoto dílu je třeba vše několikrát proměřit, uvnitř trupu si tenkým fixem naznačit polohu motorové přepážky, jenž usnadní jednak nanášení minimálního množství lepidla, jednak usnadní ustavení ve správné poloze. Kromě motoru a převodovky je nutno dokoupit dvě serva po 6-9g, to by mohlo stačit, k tomu nějaký malý přijímač a regulátor na 8-10A.
 |
 |
| Obr.7 | Obr.8 |
Ve stavebnici, kterou jsem měl k dispozici, neměly dráty ke křidélkům ohnutý konec tak, jak bylo naznačeno v návodu. Vzhledem k průměru ocelového drátu a s ohledem na pevnosti okolního materiálu, je tato dokončovací operace dosti rizikovou záležitostí, pomocí dvojice plochých kleští se však s opatrností dá zvládnout. Snímek okazuje hotové páky na náhonech křidélek a servo připravené k vlepení na své místo. servo pro výškovku mělo být dle plánu umístěno asymetricky u stěny trupu, to se mi nějak nezdálo, dal jsem jej doprostřed, tím pádem bylo nutno odlomit původní držák táhla od vnitřní stěny trupu a doplnit další, jenž zároveň rozepře trup v místě uchopení při startu.
 |
 |
 |
| Obr.9 | Obr.10 | Obr.11 |
Sestavené křídlo včetně serva křidélek s jedním táhlem, připraveným k doladění délky (jedno v tomto případě stačí) a s odstraněnou povrchovou vrstvou barvy připravené k vlepení do trupu. Celkový pohled na obě serva v trupu a umístění přijímače. Stroj je připraven k záletu, tudíž nejsou instalovány maketové podvozkové nohy a chladiče na spodní straně křídel. Pro aerodynamickou jistotu jsou podvozkové šachty přelepeny průhlednou izolepou. Hmotnost modelu bez akumulátorů se vyšplhala na nebezpečných 260g. Kulomety a další maketové doplňky zatím mají smůlu. Doporučeným akumulátorem má být 8x720mAh, to by kapacitou odpovídalo článků Sanyo Twicell AAA 750mAh, ale tahat z nich 6-8A je přece jen nad jejich síly. Takže musí nastoupit GP1000mAh. Jenže, to je u sedmičlánku dalších 150g! Zálet se stále více jevil jako notně adrenalinová záležitost. Házet z ruky bych si napoprvé netroufl, takže bude potřeba dostatečně velká asfaltová plocha.
Celková hmotnost modelu bez akumulátoru je 260g. Osazen je motor S300 (MSC), převodovka 7,7:1, dodaná ve stavebnici, serva Graupner C2041 2x, regulátor Supra 8, přijímač Rex 5+, kola mechová. Většina dílů je lepena UHU Porem nebo epoxidem, v mém případě 12 minutovým, pět minut je na mne moc rychlé, nerad spěchám. Směrovku jsem vlepil pomocí tenkých hliníkových plíšků v zájmu snadného nastavení výchylky. Původní záměr ji řídit 3. servem se s ohledem na hmotnost nekoná. Venku začalo sněžit, tak o prvním letu, až to bude možné...
Petr Sysala