obr. 1 Rozložený obsah stavebnice. Test modelu SPACE
Hacker Model Production, ČR
Článek by měl být, pokud možno, objektivním posouzením modelu ve stavebnici ARF a také jeho letových vlastností. Čekejte tedy méně beletrie, spíše strohý popis a naměřené hodnoty. Pokud budu popisovat některé operace podrobněji, je to pro ty, kteří plánují zakoupení stavebnice a chtějí si udělat představu o pracnosti. Můj první model byl kdysi před lety inspirován právě testem v RCM, ale moc mi tehdy článek nepomohl. Proto berte můj článek jako skromný pokus udělat lépe něco, co se mně samotnému nezdálo tehdy dobré.
Před zakoupením...
Co je možno zjistit o modelu před jeho zakoupením? Bez toho, že bychom si jej mohli osahat v prodejně? Můžeme vycházet ze dvou zdrojů. Z informačního letáku, získaného například na výstavě nebo v modelářském obchodu, nebo z firemních stránek firmy Hacker Model Production na internetu. Oba zdroje jsou si obsahem i formou dosti podobné. Můžeme se dovědět, že model má rozpětí 2150 mm, délku 1180 mm, hmotnost do 1380 g, je řízen 3. až 4. funkcemi, pro pohon je doporučen elektromotor Sprint 500. Psané údaje doprovází obrázek modelu, z něhož je patrné třídílné křídlo a ocasní plochy ve tvaru písmene "T". Výsledkem je tedy zjištění, že jde zřejmě o výkonnější větroň s elektrickým pohonem. Případné zájemce by mohla zajímat hmotnost prázdného modelu a hodnota velikosti nosné plochy křídla, také použitý profil mnohým ledasco napoví. Z dostupných údajů lze jen těžko odvodit možné výkony stroje a náročnost na vybavení palubní elektronikou. Také pár slov o použité konstrukci křídla by jistě potěšilo (např. polystyren nebo balza, konstrukce hlavního nosníku atd.).
Po zakoupení...
Samotná stavebnice modelu je uložena v kartónové krabici o rozměrech 1170 x 320 x 70 mm, červené víko "nese" obrázek modelu s popisem jejího obsahu a seznamem dalšího potřebného vybavení. V tabulce informující o modelu samotném je opět zmíněno jen pět údajů (počet potřebných kanálů přijímače, rozpětí a délka, max. hmotnost a doporučený pohonný agregát). V přiloženém návodu je na čelní straně jistý rozpor, oproti letáku, v použitém pohonu. Teď se kupující doví, že má model pohánět motor třídy 600, o vhodné vrtuli pro tento motor ani slovo.
obr. 1 Rozložený obsah stavebnice.
Bíle probarvený laminátový trup (182 g), obdélníková střední část křídla (166 g), lichoběžníkové "uši" (2x 98 g) - křidélka mají připevněna izolepou, kormidlo směrovky (12 g) i výškovka (34 g) jsou čistě zpracovány, bez zkroucení (ucha bez negativů) a potaženy. Fólie na střední části křídla a na výškovce byla trochu zvlněná, stačí ji lehce přežehlit a vše je v pořádku. Konstrukce křídla je klasická, co je pod potahem zřejmé, jsou páskovaná žebra a celobalzový potah náběžné části profilu. Torzní pevnost je dobrá.
Co vše musíme dokoupit...
Tato kapitola jistě bude pro mnohé trochu bolestivá, hlavně s ohledem na počet míst vlevo od desetinné čárky, které se vyskytují u jednotlivých položek. Nelze si však nic zastírat a pouze neochvějný pohled surové pravdě do očí, nám pomůže překonat toto kritické místo. Serva 9 g (např. Graupner C 2041 s kuličkovým ložiskem je za 987,10 Kč kus), serva 18 g (např. Hitec HS-81 stojí pouze 678 Kč kus), neošizený přijímač s dvojím směšováním (Hitec Electron 6 FM 35 je za pouhých 1551 Kč - bez krystalu), v případě prozíravé investice do budoucnosti - elektromotor AXI 2814/10 (2175,50 Kč), vrtulové listy Aeronaut 10/6" (258 Kč), regulátor Jes 30-3P za 2140 Kč (lépe však rovnou 40A regulátor), a alespoň jedna sada baterií Sanyo, tj. 6x N 1700 SCR za 826,50 Kč. Něco málo za prodlužovací kabely serv a konektory, lepidla ("sekundové" a 12min. epoxi), vrtulové listy a unášeč, bratru dalších cca 800 Kč. Suma sumárum 11 000 Kč. (Asi by to mělo být vysázeno hodně malým písmem.) Tož, není to málo, ale dá se to později využít i jinde, např. po dožití či odprodeji modelu. Ceny většinou vychází z údajů v internetovém obchodě www.modelcentrum.cz.
Stavba...
Stavebním návodem je přeložený list formátu A3, potištěný na první straně informacemi o modelu, druhá a třetí strana zobrazuje model v "rozpalu" s dvojjazyčným komentářem o stavbě a konečně na 4. straně je popis dokončení modelu, vyvážení a zalétání. Dokumentaci uzavírá číslovaný seznam dílů stavebnice. Je dodáváno celkem 50 kusů nejrůznějších dílů, včetně lanovodů, koncovek a vidliček, drátů pro spojky křídel a náhonů křidélek, jakož i plastové oblouky konců křídel, kabiny a kryty serv. Potěší i kousek suchého zipu pro upevnění překrytu kabiny k trupu. Úplný závěr seznamu je věnován informacím o náhradních dílech a jejich číslech. Návod je heslovitý, až strohý a počítá zjevně ze zkušenějším stavitelem. Případně by se měl začátečník poohlédnout po kvalifikovaném "stavebním dozoru".
Obr. 2 RC vybavení: 2xC2041, 2xTiny Pro, 1x Hitec Eelectron 6FM35.
K dokončení modelu je třeba přijímač, nejlépe šesti až sedmikanálový (některé vysílače musí mít serva křidélek v případě diferenciace zapojeny do kanálů 1 a 7), dvě 18g serva do trupu pro řízení výškovky a směrovky, další dvě pro ovládání křidélek. Zde jsem osadil 9g servo C 2041. Pohon je již silně závislý na finačních možnostech uživatele, v mém případě byl použit elektromotor AXI 2814/10, a zdrojem proudu již letité, avšak stále ve vynikajícím stavu, Sanyo 1700 mAh SCR. Jejich kondice je i po třech letech provozu v "offroadu" asi dobrá, neboť jim stále bez problémů chutná až 8 A při nabíjení, bez jejich oteplení (inteligentně podávaných ISL6-636). Práce na modelu je v podstatě řadou dokončovacích operací. Jelikož jsem vždy zatím stavěl od prvního říznutí do prkénka balzy, byl tento pokrok příjemný a proto nechci uvádět příliš striktně časovou náročnost prací. Ne každý se bude hodinu mazlit s plastovým krytem serva pro ovládání křidélka tak, aby přesně lícoval s otvorem v křídle. Dalo by se stavět téměř v obývacím pokoji, pilin při stavbě moc nevznikne.
Trup...
Nejvíce práce je s dokončením trupu - nejprve všechny otvory: pro motor, chlazení, lanovody, šrouby. Poté montáž kormidla směrovky, lože pro výškovku, lože serv a dokončení kabiny, ta je také z PS a je nutné ji ostřihnout dle tvaru sedla v trupu. Je z černé hmoty a je otázkou, co bude dělat v létě, kdy zevnitř topí v kabině zdroje a z venku do ní pere slunce, snad se její tvar podaří zachovat. Uložená serva výškovky a směrovky a také páky na kormidlech dávají možnost fixovat v trupu lanovody náhonů. Do čelní přepážky motoru jsem udělal otvory, jak pro feritové motory, tak pro střídavé alternativy pohonného agregátu, za účelem pozdější výměny doporučeného typu a porovnání letových výkonů, zejména v oblasti motorového letu. Bohužel časová tíseň nedovolila laborování s "konzervami", s kousky feritů bez "cukrového nálevu", a nechtěl jsem také přispívat ke globálnímu oteplení zbytečným ztrátovým teplem z těchto - s mizernou účinností pracujících - motorků, takže nastoupil AXI 2814/10 a šestičlánek 1700 mAh SCR. S vrtulkou Aeronaut 10/6" si skvěle rozumí a při odběru 25 A stačí model 5x vystoupat do potřebné výšky a plachtit v termice. Ty čtyři minuty motorového letu stačí k tomu, aby se druhá sada baterií během 20 minut opět nabila a uživatel tak mohl létat prakticky bez přestávky. Vrtulový kužel je ten nejlevnější, s plastovým krytem. Výkonové zatížení motoru AXI je tak mírné, že není nutný "turbo" kužel s čelním sáním chladicího vzduchu, navíc mi zemědělci zúrodnili orbou moji oblíbenou louku, takže je nutné mít vpředu co nejméně otvorů za účelem nabírání rozdrolené rodné hroudy při přistání.
obr. 3 Motorová přepážka před vlepením.
Ocasní plochy...
Výškovka je dokončena po vlepení páky do pohyblivé části pro její ovládání. Proříznutí upevňovacích otvorů do potahu není snad ani třeba zmiňovat. Její původní hmotnost (35 g) se tím dokončením nijak výrazně nemění. Při stavbě ocasních ploch je dobré nejdříve dokončit náhon výškovky a teprve poté se věnovat směrovce. Takže nejdříve lanovod výškovky a pak vlepit panty směrového kormidla! Já to udělal naopak a následně si nadával do starých hospodářských zvířat.
Křídlo...
Křídlo je nutno dokončit jak na střední části, kde stačí začistit otvory pro kolíky, spojky "uší" a vývody serv, tak hlavně na obou koncích křídel instalací serv pro křidélka. Krátce řečeno, prořízneme potah nad šachtou serv, po ostřihnutí jej zažehlíme do okrajů a podle vzniklého otvoru vyřízneme z plastových polotovarů nosič serva a zároveň krytku náhonu křidélek.
Obr. 4 Zapuštěný kryt serva křidélka
Stavební návod ovšem počítá s připevněním krytu pomocí čtyř šroubů a tím pádem je kryt na spodní straně křídla nezapuštěn. Koncový oblouk křídla, vyrobený stejnou technologií - vakuové tvarování z desky PS, je třeba vystřihnout, vlepit pomocné žebro a přilepit k očištěnému konci ucha křídla. Upevněním serv, spojením jejich pák s křidélky, provléknutím prodlužovacích kabelů a kontrolním sestavením křídla je ta operace hotova. Místo doporučených blimpů na pákách křidélek jsem páku serva s tímto prvkem spojil přiloženým drátem ohnutým na obou koncích do tvaru "Z". Je to, alespoň dle mého soudu, jistější definice délky, než blimp na páce křidélka.
Celková hmotnost křídla je 440 g (bez dekoračních nálepek), nezanedbatelný podíl v této hodnotě mají ocelové spojky mezi uchy a střední částí křídla, při použití serv Graupner C-2041. Plocha křídla má hodnotu 37,6 dm2.
obr. 5 Serva na krytech s tvarovaný drát náhonu křidélka.
obr. 6 Vývody prodlužovacích kabelů a jejich jištění proti úniku do křídla (vlepený špuntík z
EPS)
Sestavení a zalétání...
Pokud jsou všechny hlavní skupiny dokončeny, nezbývá, než zkontrolovat celkovou geometrii modelu a instalovat lože akumulátoru pro jeho správné vyvážení. Kontrola neukázala žádné nepřesnosti, a měření vzdáleností mezi konci křídel a koncem trupu upokojivě vykazovalo stejnou vzdálenost, i čelní pohled potvrdil přesnost uložení výškovky vůči křídlu. Vlivem menší hmotnosti motoru bylo nutno desku lože akumulátorů dát dost dopředu, do míst, kdy už šířka "aku sady" měla trochu problém s otvorem v trupu, stačilo zabrousit cca 2 mm z lemu kabiny a bylo po problému. Po celkovém osazení se displej váhy ustálil na hodnotě 1360 g, i s dekoračním polepem modelu. Plošné zatížení vyšlo na 36 g/dm2. Pěkné, až podezřele málo...
obr. 7 Celkový pohled na dokončený model
Na rozdíl od doporučení výrobce ve stavebním návodu jsem přijímač dal co nejvíce dozadu, pod poslední otvor v trupu. Jednak je anténa již doprovázena jen lanovody, jednak v návodem doporučeném místě bylo již poněkud těsno. Také si nemyslím, že by přijímač mezi baterií a motorem, hned vedle regulátoru, měl z hlediska odrušení na růžích ustláno. Jde totiž o místo s největší koncentrací vodičů s vysokou hodnotou protékaného proudu a bezprostřední blízkost regulátoru se spínacími tranzistory je u přijímače vyloženě nevhodná. To je asi tak jediná závažnější výhrada vůči výrobci. Takže nejprve motor, za ním baterie, pod nimi regulátor, následuje výškoměr (příležitostně i vario), pak dvě serva v místě těžiště pod křídlem a nakonec přijímač v pohodlné polyuretanové postýlce.
obr. 8 Celkové uspořádání vybavení v trupu.
První start se trefil do nádherného jarního počasí - bylo 30. března. Bylo jasno, s mírným oparem a téměř bezvětří. Nicméně termické proudy už pracovaly naplno, takže přesné a objektivní měření výkonů modelu bylo neuskutečnitelné. První stoupání s baterií právě nabitou v nabíječce udivuje svojí hodnotou, až 6 m/s. Za 29 sekund byl model ve výšce 165 m. Zřejmě jsem se také trefil do stoupáku, ostatní vzestupy už mají celkem normální hodnoty 3,5 až 4 m/s. To je nějakých 150 až 200 výšky za 50 s. Dosažení větší výšky už poněkud komplikuje viditelnost modelu. Pokud není jasný úhel stoupání, má model snahu zastavit přetažením a zhoupnout se na stranu. Vyplatí si dát práci s vypínatelným mixem plynu a výškovky pro správné potlačení při motorovém letu.
Samotný let byl již příjemným zjištěním, jak pěkně funguje křídlo s minimálním vzepětím a řízení stylem křidélka-výškovka. Pravda, měl jsem namixovanou ke křidélkům i směrovku, ale snaha řídit model jen pomocí směrovky je vlivem její menší plochy poněkud marná. Samotné řízení směrovkou je problematické i při přistávacím manévru, kdy jsem křidélka vysunul jako brzdy nahoru a směr byl řízen jen kormidlem směrovky. Takže i poloha křidélek v tomto režimu musí umožňovat řízení modelu. Pádové vlastnosti a chování modelu ve vývrtce jsem testoval jen velmi opatrně. Jednu zatáčku jsem utáhl až do pádu po křídle, po jedné otáčce jsem pustil řízení, model se srovnal a už jen urputně klesal, opatrné přitažení a vše bylo v pořádku. Rozjet model do větší rychlosti jsem si netroufl z obavy o ztrátu výškovky vlivem třepetání. Jednou jsem již větroň takto ztratil, takže snad až další praxe ukáže.
Let v délce trvání kolem 45 minut na jednu baterii je u mne normální hodnotou, na kterou jsem zvyklý u modelů od Paľo Lišháka, jsem rád, že i tento model nebude z tohoto trendu vybočovat, spíše naopak. Křesílko je nutné!
Prvního dubna večer se vítr konečně uklidnil a svitla naděje na - do určité míry - objektivní měření chování modelu. Věřte mi, opravdu to není nic aprílově nevěrohodného. Baterie jsem nabil doma, abych nemusel na letišti čekat, i když se tak razance prvního letu mírně oslabuje, akumulátor zleniví. Nebylo sice úplné bezvětří, jen asi 0,5 m/s, ale na termické stoupavé proudy nešlo spoléhat. Nastala chvíle pravdy. Po kontrole funkcí a ujištění, že je výškoměr zapnutý, byl model odhozen do výšky. Díky dobré viditelnosti a klidnému ovzduší jsem nechal tentokrát motor běžet plných 60 sekund.
obr. 9 Graf výšky letu, modrá je výška, červená je stoupání/klesání v m/s
Model se utěšeně zmenšoval, až jsem se ohlížel po stopkách, jak dlouho ta minuta ještě bude trvat, konečně pípnutí a vypínám motor. Ve výšce je vítr zřejmě silnější, model se jen nepatrně postupuje v před a chvílemi se zdá, že je na obloze zavěšen. Následuje pomalé klesání, kdy se co nejméně snažím zasahovat do řízení, dílem to není v tom klidu nutné, dílem je mi pořádná zima, takže střídavě strkám ruku do kapsy a řídím je velmi střídmě. Po 60 sekundách byl model v 237. metrech, tedy vertikální rychlost 3,95 m/s. Následoval sestup s trváním necelých 6 minut. Z grafu je patrná vcelku vyrovnaná sestupová hodnota 0,5 m/s. Model letěl podruhé a o nějaké optimalizaci se tudíž nedá mluvit. Druhé stoupání jen potvrdilo hodnoty z předchozího motorového letu. Za 60 s 238,6 m, to snad ani není možné, tak shodné výšky. Jen to je absolutně o 23,3 m výše, nechtěl jsem vířit prach na poli. Tentokrát jsem se plazil dolů 6 minut a 30 sekund. Zima začínala zalézat za nehty. Začínám být trochu nevrlý, ještě dvakrát nahoru! Takže opět minuta motor, tentokrát 7 minut dolů. Poslední stoupání. S úlevou kvituji slábnoucí tah motoru. Ano, pouhé 3 m/s, poslední klesání už blbnu, zkouším to rozjet a brzdit křidélky, je už fakt zima. Malý okruh na přistání, vypnout, servat izolepu, rozhodit křídlo a šup do vozu a domů, do tepla - k mamince!
Závěr...
Model je vhodným pokračovacím strojem pro někoho, kdo už zvládl základy řízení motorového RC modelu. Začátečník by se mohl s jeho řízením utkat také, ale raději pod vedením zkušenějšího modeláře. Model je příjemně obratný a dokáže točit zatáčky i na velmi malém poloměru. Lze tak vytáčet i bublinky přízemní termiky a "dojit" u země co se dá. Malé vzepětí nás nutí stále model řídit, nelze jej spustit z očí a doufat v nějakou samostatnou "túru" po obloze. Díky malému plošnému zatížení je vhodný do klidných podmínek, v mírném větru již byla dopředná rychlost nedostatečná, ale to by se dalo napravit posunutím těžiště do přední polohy udávané stavebním plánem, nebo také volit větší plošné zatížení díky vyššímu počtu pohonných článků. Hackerův model Space bych doporučil jako možný přechodový typ k tréninku pro adepty létání s modely větších větroňů, u kterých již není k dispozici s ohledem na výkony přemíra "školní stability".
Petr Sysala, Šternberk