Mig-15 Alfamodel

Pár poznámek ke stavbě a provozu.

Tento článek si neklade za cíl být testem výrobku. Měl by být jen pomůckou a vodítkem pro případné zájemce o zajímavou oblast letecké techniky, modely s EDF. Pokud jste si naplánovali pořídit krásný a technicky zajímavý, přesto cenově přijatelný, stroj firmy Alfamodel MIG-15, možná se vám bude hodit pár poznámek ke stavbě a létání s tímto modelem. Jsou výsledkem téměř ročního provozu a několika oprav, jenž mohly být, tomuto klasiku z počátku tryskového věku, ušetřeny.

Model je u mne poháněn střídavým motorem AC MPJ 25-25/26 Mk.2, spolu s napájecí baterií LiPol 3S1P 1500mAh a dvěma servy po 6g má celkem 420g. Použít komutátorový motor S300 je sice možné, ale let by byl poznamenán nedostatkem potřebné rezervy výkonu. Pokud je tato rezerva požadována v množství větším, než malém, je možno použít také motor Mega AC 16/7/3 nebo 16/7/4, k tomu odpovídající zdroj elektrické enegrie. V tomto případě již model značně svými výkony přesahuje možnosti původního vzoru a je jen na vkusu pilota, zda se nenechá strhnout přebytkem výkonu a z letu neudělá nechutnou frašku.

Stavba

Samotná stavba je sice podrobně popsána v návodu, provozní zkušenost ale potvrdila nutnost některým uzlům věnovat zvýšenou pozornost. Maximální úsilí je třeba věnovat sestavení dmychadla. Pokud bude pracovat bez vibrací je třeba jak čelní klobouček, tak zadní kryt přilepit třemi mikroskopicky maličkými kapkami CA lepidla po obvodu. Těch cca 33000 ot/min klobouček dříve nebo později má snahu od rotoru odhodit. Nejdříve se to projevuje jako divný jekot dmychadla, co by následovalo, neřešíc tuto výzvu k ošetření, si netroufám odhadnout.

Obr.1 Kompletní dmychadlo s motorem a vývody k regulátoru.

Dalším kouskem k úpravě a zesílení je ocasní část trupu. Samotné servo je instalováno na destičku z balzy. Servo WayPoint W-060 je zasmrštěno do tenké, průhledné bužírky a CA lepidlem přilepeno k balzové destičce. Plastové trubičky je třeba fixovat na stěny směrovky, aby se neprohýbaly při ovládání výškových kormidel. Pro vůle zde není místo. Oba dráty k výškovým kormidlům jsem spojil v plastové trubičce z lanovodu a pojistil jejich společné postavení kapkou CA lepidla. V samotném blimpu na páce serva plast funguje se šroubkem jako tvarový spoj.

Obr.2 Servo výškového kormidla

Co na fotografii není, a co se ukázalo jako velmi potřebné, je zesílení koutového přechodu mezi trupem a směrovkou. Zde při tváření desky pěnového PS došlo ke značnému zeslabení materiálu a i vcelku nevinně vyhlížející přistání může způsobit, a zhusta se tak i děje, prasknutí tohoto koutu. Konstrukční uzel jsem řešil okamžitým použitím uhlíkové pásnice s šířkou cca 2mm, síle 0,3mm a délce cca 50-60mm. Do trupu a dutiny směrovky stačí stříknout trochu aktivátoru (vhodného pro tento materiál) a kousek uhlíku s kapkou lepidla přiložil do směrovky. Druhá kapka lepidla a přilepit do trupu, kolmým směrem na kout. S rukavicí z mikrotenového sáčku na prstech, na kterou šplíchntete aktivátor, pak následně vytvarovat uhlíkové pásky s CA lepidlem, přesně podle trupové dutiny. Na každou stranu stačí 3-4 kousky a směrovka je podstatně pevnější a hmotnost úpravy je zanedbatelná. Laminovat to nemá cenu, tam už by hmotnost udržet na uzdě šla jen těžko. Odnímatelnou část trupu máme hotovou. Oprava ulomené směrovky není obtížná, ale esteticky model nenávratně poznamená. Navíc je toto zranění většinou chronické.

Přední část trupu byla při prvních přistáních poznamenána setrvačnou hmotou baterie (3S LiPol 1500mAh), které se vydaly na samostatný vandr skrz nasávací tunel ven předním otvorem v trupu. Takže lože baterie musí být opravdu pevné, ušetříte si za nový trup, což je v nákladech za náhradní díl ta nejdražší položka.

Obr.3 Kompletní osazení modelu, přijímač, servo křidélek, regulátor a zdroj

Balza, dodávaná ve stavebnici je dostatečně pevná, ale pro jistotu ji zkontrolujte, musí být opravdu jedna z lepších, červené dřevo, hustá léta. Já jsem ve druhém trupu raději použil slepené destičky z pevného, 2 mm silného, materiálu. Nejvíce namáhaným spojem je trupová zarážka příčných trámků držáku. Trup v místě vlepení je třeba na povrchu narušit brusným plátnem, aby se lepidlo vsáklo do struktury materiálu.

Obr. 4 Vlepení čelního držáku baterie.

Samotná baterie je připevněna suchým zipem a pro jistotu, pokud je dost místa by ji tento měl i obepínat. Pokud je to možné, musíme baterii zabránit v samostatném pohybu všemi únosnými, ale i dostupnými  prostředky. Zborcená nasávací trubka se jen velmi těžko uvádí do celistvého stavu. Nelitujte tedy námahy při upevnění baterie a jejího, zejména čelního úchytu.

Servo křídélek je upevněno v trupu obdobným způsobem jako servo výškovky. Opět jsou oba dráty svedeny do společné plastové trubičky, tentokrát bez fixace lepidlem, poloha obou křidélek se může měnit v závislosti na potřebách pilota (negativy). Dráty jsou schodovitě ohnuty, aby nedocházelo ke zbytečné spotřebě síly k deformaci drátů.

Obr.5 Servo ovládání křidélek.

Zadní příčka držáku baterie nese i přijímač (Schulze Alpha 435) a regulátor Jeti 08-3P Advance. Propojení mezi regulátorem a motorem je realizován dutinkami servokonektorů ve smršťovací bužírce a špičkami z lámacích lišt. Spojení konektorů je pojištěno lepící páskou. Přenášené proudy (8A) zvládá tento spoj bez potíží, hmotnost je bezkonkurenční.

Provoz

První lety s modelem byly silně poznamenány předchozí zkušeností s vrtulovými modely. Tato zkušenost je, mírně řečeno, poněkud nedostatečná. Ani průprava s modely EPPJet s tlačným pohonem není snadnou cestou k cíly. Spíše naopak. Pokud není rychlost, není vztlak a model padá. Nebojte se, model umí létat i pomalu ale v zatáčce a s křídlem skloněným k zemi je rychlost v rozumné míře potřebná.

Obr.6 První modely tryskových strojů v rodinné letce

Samotnému létání musí předcházet pečlivá kontrola těžiště a výchylek kormidel dle návodu. Pokud tyto dodržíte, bude při prvním startu vše vcelku snadné. Model lze snadno hodit rukou i samotným pilotem. Plný plyn mírný úhel vzestupu, cca 5-10° vzhůru a odhození běžnou rychlostí pro téměř půlkilogramový model. Levá ruka by měla hlídat výškovku, která musí teprve při prvním letu korigovat její vlepení na modelu. O křidélka není nutno mít starost, model nemá snahu ihned po startu jít do výkrutu. Je čas položit ruku na knipl plynu a křidélek.

Při létaní s dmychadlovým modelem je nutné myslet trochu dále dopředu a neřešit situaci v poslední chvilce, kopnutím do plného plynu. To funguje jen u vrtulových modelů, zde by následoval jen pád vlivem ztráty rychlosti nebo prostě toho, že vrtule táhne, kdežto dmychadlo tlačí, z toho plyne i poučka u účinnosti kormidel. U vrtulových strojů lze přidáním plynu a plným vychýlením kormidla let, díky ofukovaným kormidlům, okamžitě korigovat, u reaktivního pohonu modelu je pořadí následující: plný plyn, zrychlení ve stávajícím směru (pokud to není kolmo vzhůru) a teprve poté reakce na vychýlení kormidla, ofukovaného až vlivem rychlosti. Pamatujte tedy na to. Výškovka je dostatečně účinná ve všech běžných, letových rychlostech, model se dá otočit na pětníku, ale nejprve se učte pěkně široké a ploché zatáčky v dostatečné výšce. Po zvládnutí zatáček začněte trénovat přiblížení na přistání, model má snahu velmi pěkně plavat nad zemí a je třeba s tím počítat při výběru směru přistání. Také řešení dlouhého přistání je nutné mít ověřeno, hlavně rozumný úhel vystoupání a náklon v zatáčce při novém přiblížení na přistání. Tréninkem si ušetříte napnutý nerv v kýblu, když se začne tenčit proudový pramének ze zdroje a model je v místě, kde bezpečné přistání není myslitelné.

Průlet v malé výšce by měl být zakončen vystoupáním a otočkou v čitelné vzdálenosti, model je malý a při horších povětrnostních podmínkách nebo členitém pozadí by pilot nemusel mít jasno, kam s ním. Stáhnout plyn by mělo být jedním z prvních tréninkových úkolů pilota při vodorovném letu a hlavně při sestupu. Model není pevnostně stavěn ke kolmému sestupu a vybrání střemhlavého letu plným přitažením. Mírná simulace toho letového úkolu se projevila hlasitým sténáním konstrukce a nebylo mi z toho příjemně po těle. Držte se letové obálky skutečného stroje, zaslouží si to i jeho malá polomaketa. Umí toho dost, přemet, výkrut, let na zádech i bojová zatáčka v dostatečné výšce je nádherná, nízké průlety v náklonech na křídle vyvolávají u pamětníků zjihlý pohled a citově zabarvené (technicky) výdechy.

Příjemnou stavbu i létání se stejným počtem startů i přistání bez pozorovatelného vlivu na model přeje:

Petr Sysala