Epp Jet EF2000 Eurofighter Typhoon

Epp Jet mne lákal delší dobu, každý na něj pěl chválu, jednak pokud jde o letové vlastnosti, a jednak díky použitému materiálu na opravitelnost. Věren heslu, méně je někdy více, jsme zvolil typ EF2000. Není sice tak atraktivní jako "Sůčka", které se ježí křidélky a směrovkami v hojném počtu. Dokonce byla plánovaná i ovladatelná kachní plocha. Z toho nakonec sešlo. Už to vyzkoušel Michal Nuklear Polák, nemusím mít všechno. Kdosi dokonce avizoval rychlost 130km/h, ale pak jsem v Plešnici na setkání Jetů sledoval EPP Jet na obloze, který dole po betonové dráze předjela buggina na spalovák, a tu nakonec předběhl jezevčík s břuchem na zemi. Tak nevím, asi neběžel 160...

Stavba šla od ruky, pájka a lepidlo, trochu uhlí z vlasní zásoby (kulatina 3mm), balza je ve stavebnici včetně drátů ke kormidlům, vidliček a nálepek. Ty sice na chlupatém povrchu moc nedrží, ale sekunďák to jistí. Do křídel jsem pájkou udělal rýhu pro uhlíkovou kulatinu v roli nosníku. Zadní hrana byla zpevněna balzou s potřebným zkosením.

  Kolmý zářez do Epp je možný i pouhým skalpelem, bral jsem tu stavbu moc vážně a pájka je na stole furt.

  Tohle taky není příliš nutné, měl jsem strach z pevnosti odtokové hrany.

  Aby Purex nevypěnil jinde, než je třeba.

Křídlo je lepené Purexem, bacha na kolmosti a stejný náběh obou polovin!

  Uhlík je durch přes trup (už je v něm tunel), přesně kolmo na směrovku.

  Lepeno Purexem, může být i epoxid nebo střední sekunďák.

Celý trup jsem provrtal uhlíkovou trubkou 8mm, její zubatý konec je k tomu účely vyloženě stvořen a žhavým drátem (nepoužívat typ IEE 1394 :-) podle zadní trubky pro motor a předního nasávacího otvoru v trupu udělal tunel. Elevony jsou uchyceny mojí metodou Airspan s Balzalokem a nažehlení. Nic to neváží a drží to fakt fest. Montážní otvory pro přijímač a baterii jsou odříznuty ostrým nožem. Následně vlepeny zpět pomocí UhuPoru. Když říkám ostrým nožem, znamená to nůž, kterým se dá holit. Někdy to ale způsobuje nepokoje v rodině. Doma máme ocílku vedle nožů a už i děti si před použitím nástroje ostří zkušeně obtáhnou. Jenže pak jedou k babičce, chtějí si říznout rohlík na půl a ejhle! První nůž jak motyka, odložen. Druhý nůž jak pr**l, letí do kouta, třetí nůž zubatý a z rohlíku strouhanka. Vymrštěn obloukem oknem! Oheň na střeše!! Kdo za to může? JÁ!! 

Kamufláž zajistil Balakryl bílý s tónovacími barvami. Jeden nátěr, lehce přebrousit brusnou houbou a ještě jeden stačí. Jen špička dostala asi tři vrstvy, pro věrnější imitaci krytu radaru. Doporučuji na spodní stranu něco světlého, jinak je maskovací zabarvení až příliš účinné a čitelnost modelu ve větší vzdálenosti může být poměrně obtížná. Trochu spodní barvy si nechte ve skleničce, bude se hodit při zatírání drobných oděrek po přistání.

  Konečná montáž, po nabarvení a odříznutí montážních krytů.

Baterie LiPol 2000mAh 3S Kokam vkládám předním nasávacím otvorem, a pak je zafixuju kusem Epp ve tvaru děliče vzduchu, vstupujícího do tunelu. Od pohledu dál než 3 m to je stejně jedno, co je tam nacpané a každý vnímá jen celkovou siluetu a zabarvení.

  Krasavec, co? A to už má pár hodin v luftě za sebou.

Osazení modelu je jednoduché, AC motor Mega 16/15/5, je sice doporučena 4 závitová Mega, ale já jsem na baterky dobrák od kosti, a 2000mAh LiPolky nerad trápím. Vrtulka APC Electro, šedá, pevná 7 na 4 palečky. Regulátor nějaká vykopávka TMM 18A (s rozcvičkou po zapnutí). Přijímač REX 5+. Plus dvě serva pochybné kvality, jejichž označení jsem již zapomněl. Něco kolem 9g každé. Celková hmotnost modelu 550g, celková plocha křídla 19dm², plošné zatížení jako termický větroň - 29g/dm².

Menšíma baterkama to nešlo rozumně vyvážit, musely by být někde pod kabinou. Těžší baterky bych zase nedal tak daleko do trupu přes tunel. Ty 170g těžké 2000 Kokamky tam padly jak pr..l na hrnec.

  Před záletem to bliknul syn Honza, prý se to nemá, ale on o tom neví, naštěstí to nevadilo ani modelu.

Zálet provedl kolega Jindra Marek, pilot s mezinárodní zkušeností, prostě, jak na své hrudi hrdě hlásá: "Air Force One". Místa bylo habaděj na letišti v Bohuňovicích. Krátce střižený pažit je tam vhodný pro hladké přistání.

  Hubka vyvolala obdivný pohled.

Další Honzova fotka, tentokrát už jdou všichni na start. EF, Pes & Jindra M (poslední dva z www.modelhobby.cz/diskuze)

Zalétávat v podstatě nebylo co, lehké dotrimování křidélek a po přistání zvětšení výchylky výškovky v potlačení, za účelem větší obratnosti v letu na zádech. Následné dny mé dovolené a podvečerní klid jsem v idilickém okolí jezírka u obce Dalov narušoval lehce cirkulárkovým zvukem mojí eurohubky, jak je dnes familierně nazýván tento model. Odběr při 12V je 14A. Pro let stačí 6-8A, doba letu na LiPol 3S 2000mAh je běžně 15 minut. Stoupavý výkrut až do nevidim bez omezení. Stání proti větru, jako drak, kobra a jiné zvěrstva bez potíží. I odhazování s běžícím motorem je bezpečné (zatím). Regl totiž při prudkém přidání plynu zdechne takže, je to, při startu, skoro nutnost.

   Pohodička v podvečerním klidu. Jen vlaštovky nechápou... (Foto: Bohumír Sysala)

Jedinou provozní úpravou bylo zpevnění spodní části nasávacího hrdla, které trpí při přistání. Olaminoval jsem ho skelnou tkaninou a dávám trochu pozor, kam to položím. Kamenitá polní cesta nebo zorané pole není to pravé. Chlazení motoru sice takto funguje na výbornou, ale půl kila hlíny a kamínků po přistání v útrobách nutí k zamyšlení, co na to regulátor, přijímač a hlavně motor a jeho ložiska. 

Pozor na létání blízko veřejných komunikací, model na obloze způsobuje zástavu motoru projíždějících vozidel a následné zírání osádky. Pokud zírá i přijíždějící řidič v dalším vozidle je účinnost toho euro-bitevníka podivuhodně velká. A bez jediného výstřelu!

  New Bubu, září 2004, decentní večírek na letišti (Nové Strašecí)

Tento víceúčelový Euro-bitevník, se také mnohokrát osvědčil v tvrdých podmínkách travnatých letišť v náročném nočním provozu. (Foto: Jindra Marek)

Petr Sysala